Život sv. Ludmily je spjat s příchodem křesťanství a slovanského písemnictví na Velkou Moravu a později jeho rozšířením do Čech.
Po smrti Metoděje (885) vyhnal kníže Svatopluk slovanské duchovenstvo z Moravy. Část kleriků se uchýlila do Bulharska pod ochranu cara Borise I. Ti zde zavedli staroslověnštinu jako liturgický jazyk. Písmo určené k zápisu staroslověnské liturgie, cyrilice, tvoří základ azbuky. Odtud se pak slovanská bohoslužba šířila k Srbům a dále na Rus a stala se základem pravoslaví.
Menší skupina slovanských duchovních přišla do Čech a spojila se s misií, kterou tam dříve poslal sám biskup Metoděj. Staroslověnská liturgie našla ochranu a pokračování na dvoře knížete Bořivoje a u velmi zbožné a při tom racionálně uvažující kněžny sv. Ludmily.
Sv. Ludmila jako pramáti dynastie přemyslovských knížat a králů utvářela křesťanskou podobu českého státu. Své syny i vnuka, budoucího knížete Václava, nechala vzdělávat s pomocí slovanských knih. V historii je sv. Ludmila první blahoslavená žena z rodu Přemyslovců. Římský císař a král český Karel IV., po matce Přemyslovec, podporoval za své vlády kult sv. Václava a jeho báby sv. Ludmily.
Sv. Ludmila se stala první slovanskou světicí, kterou uctívají všichni pravoslavní Slované. Žádné jiná žena z národů slovanských nedosáhla tak velkého významu, který přetrval věky až do dnešních dnů.
