Soudní zákoník pro lid je nejstarší slovanská právní památka.
V r. 863 přišlo s Cyrilem a Metodějem na Velkou Moravu kromě duchovních i mnoho správních úředníků, kupců a početný vojenský doprovod. Časy byly nejisté.
Věrorvěsti předali knížeti Rostislavovi dary i ostatky svatého Klimenta, 4. biskupa v Římě. A hlavně dar největší:
Kromě překladů církevních textů do staroslovanského jazyka přinesli věrozvěsti i první občanský zákoník, zvaný Zákon sudnyj ljudem, který byl z většiny doslovným překladem byzantské právní příručky Eklogy, napsaný novým slovanským písmem Hlaholicí, což bylo nevýslovné privilegium, které žádný jiný slovanský národ dosud neměl.
Vlastní slovanské písmo umožní vzdělat početnou skupinu domácích správních úředníků, kteří přispějí k upevnění knížecí moci i rozvoji obchodu. Právě k tomuto účelu byl určen Zákon Sudnyj Ljudem, který měl být srozumitelný všem lidem.
Krátce po příchodu na Velkou Moravu doplnil Metoděj sbírku o další zákony, podle požadavků knížete Rostislava, který se pevně rozhodl zavést na Velké Moravě zákony podle byzanského vzoru, který by upravovaly rodinné i občanské právo. Zákoník zlepšuje ochranu a právní postavení ženy. Ta je nyní svému muži rovnoprávná, mezi manželi vzniká společné jmění s rovnými dispozičními právy.
Zákoník bsahuje 31 článků. Za přesně popsané provinění následuje přesně určený trest. Později byl přenesen i do Čech.
Na článek 16 tohoto zákoníku se zřejmě spoléhal sv. Václav, když se chtěl r. 935 ukrýt před svými vrahy v kostele.
„Nikdo ať nevyvádí násilím z chrámu toho, kdo se v něm uchýlí. Ten, co se sem utíká, ať seznámí kněze se svou záležitostí a vinou, kterou spáchal. Kněz ho přijme jako uprchlíka, aby byl jeho zločin podle zákona vyšetřen a přezkoumán. Pokud se někdo pokusí, ať je to kdokoliv, vyvést násilím zchrámu toho, kdo se sem utekl, ať dostane 140 ran holí. Pak ať se náležitě přezkoumá zločin toho, kdo se sem utekl.“
Jak to ve skutečnosti dopadlo se dozvíte v naši knize „Legenda o sv. Václavu“
Následování hodný je i článek 2. určený žalobcům a udavačům:
„V každém sporu, žalobě a udání třeba dodržet, aby kníže a soudce nepřijímali udání bez mnohých svědků. Třeba říci stranám, žalobcům a davačům:
Pokud to nedokážete s pomocí svědků, jak velí i zákon Boží, očekávejte, že přijmete týž trest, který jste vyslovili proti druhému.
Tak přikazuje Boží zákon, a kdo ho nezachovává, budiž proklet.“
A nakonec článek 20 o svědcích.
„Svědci z doslechu ať nesvědčí a ať neříkají: Slyšeli jsme od někoho, že tento je dlužníkem, nebo pokud o něčem jiném svědčí z doslechu. Nemají svědčit ani vtom případě, jde-li o župany.“
V příštím článku přineseme úplné znění Zákonu Sudnyj Ljudem.